Založit webové stránky nebo eShop

Archiv Babu

 
 
 

2009 

8. 8. Ráno jsme brzy vstali a jeli doprovodit Demi a Gaze na zkoušku vloh ovčáckého psa, neboli ZVOP. Já jsem na to ještě malá, ale panička to se mnou chce taky zkusit...aspoň nějaké razítko do PP abych prý dostala . Tak jsme strávili další krásně parný den venku, ve chvílích volna jsme se proběhli s diskama na louce anebo po polní cestě se hádaly o klacky. Mě panička vzala taky k ovečkám, když závody a zkoušky skončily, koukala jsem na ně, ale podle paničky ještě o ně nejevím moc zájmu. Domluvila ale s pánem, co má kousek odtamtud ovečky, že tam pojedeme a budeme s Demi pást obě. Třeba se to naučím a pak taky složím zkoušku, jako Demi.

1. 8. Dnes ráníčko jsem jela s paničkou, páníčkem a klukem autem do Kolína. Zde jsme čekali na Brigu s Míšou, které k nám jely na víkend. Po odjezdu kluků jsme jely do Nymburka do mojí školky. Hezky jsme si pocvičili, Briga čekala u brány. Začátek setkání nebyl zrovna nejmilejší, všichni psi-kluci měli o Brigu nesmírný zájem (je akorát v "nejlepším"), ačkoliv Brize se to opravdu nelíbilo a byla na ně dost drsná...drsná byla teda i na paničku, takže to vypadalo dost hrůzně. Potom se všichni uklidnili a šli jsme cvičit. Myslím, že mi to jde dobře, i panička to říká. Po cvičáku jsme jely domů. Panička cestou nakoupila v obchodě, my s Brigou jsme čekaly v autě a potom jsme už jely domů za Demi. Celý den jsme řádily na zahradě a na procházce a na pískovně, víc najdete u Demi v občasníčku.

2. 5. Po mojí školce, kde jsme si pěkně pohráli, hlavně já s Gazem, jsme jeli do ZOO a sešli se s Brigou a Berym a jejich páníčkama. Fotek moc není, tak aspoň tu jednu se mnou:

 

Po ZOO jsme jely na výstaviště za Katkou s Davidem, které jsme s Brigou nesmírně rády viděly, stejně jako tety strakatý. Takhle nás držel Kluk než David dorazil:

     

1. 5. Panička nás vzala s Deminkou na voříškiádu. Většinu času jsme sice strávily na dece a čekáním na konec, ale ten stál za to. Panička nám házela balonek, pak jsme s Deminkou našly kousek vody, tak jsme tam hned hupsly a byly pěkně špinavé...což panička tedy nebyla nadšená, ale nevadí. Tady jsou fotečky z toho našeho chytání balonku:

  

  

26. 4. Jela jsem s paničkou a kamarádkou Anetou na neoficiální závody agility. Byly jsme podpořit Hanku s Ernym, kteří závodili. Po chviličce se k nám přihlásila slečna, že prý má Brigu, mojí sestřičku. Fotky jsou v mé fotogalerii. Byly jsme všechny překvapené a šťastné, že jsme se sešly, jelikož jsme měly plánovaný srazík až příští týden, hih. Potom dorazil páníček s Demi a Anetka nás fotila, fotky od ní ZDE.

23. 4. Dnes mi vypadl první špičák...při hře s hadříkem od Katky, panička je ráda, říkala, že si ho schová , jinak spodní i horní řadu už mám skoro vyměněnou...jen dole mám řady dvě , tak snad ty první brzy vypadnou taky. 

6. 4. Vypadl mi první zoubek!!! Druhý přední od levého špičáku v horní řadě :o)

4. 4. Dnes jsem byla s paničkou brzy ráno na výcviku v psí školce v ZKO Nymburk. Bylo to zajímavé, hlavně jsem poznala pár nových hafanů, pohráli jsme si, zaběhali a taky jsme pak dělali takové pohyby, za které jsem dostávala dobroty...to se mi moooooc líbilo! A panička mě furt chválila...nevím přesně začm já jen čekala, kdy mi zase dá tu dobrotu :o))))) Vzorně jsem seděla a koukala na ni...tak asi proto 8-). ZDE jsou fotečky od naší cvičitelky, tak snad jí to nevadí 8-).

Po návratu jsme jeli do blízkého lesa, ale než jsme do něj šli, tak jsme byly s Demi v autě a koukaly z okna na projíždějící motorky. Smečkouni stáli kousek opodál a koukali na ty kolony hučících strojů. Bylo jich strááááášně moc, prý začínající sezona nebo co. Demi dost štěkala, ona je všeobecně v autě taková divná...já si raději lehnu a čekám, až páníčkové přijdou, vždycky přišli a pak jsme někam šli, tak není třeba z toho dělat vědu...ale Demi to nějak nechce chápat. V tomhle jsem jako rozumější než ona  .

3. 4. Dnes jsem byla na očkování a píchli mi taky vakcínu proti vzteklině. Nijak mě to nebolelo, ale moc se mi v ordinaci nelíbilo. Pan doktor mi koukal na zoubky a oči a přestože jsem na něj vrčela, proběhlo vše v pořádku.

1. 4. Dnes nás panička vzala zase do lesa...bylo to boží, ale stráááášně dlouhé. Dokonce jsme zabloudily a šly takovým šíleným terénem. Ale užily jsme si to parádně. Demi strašně chtěla do vody, ale snažila jsem se jí "vysvětlit", že je to studené, ať zůstane na břehu. Ale ona tam běžela stejně, prý vodu strašně miluje. Já jsem tedy párkrát za ní běžela...chvíli jsem i plavala, jelikož to bylo hluboké. Potom jsme byly pěkně mokré a panička říkala, že vypadáme jako malý berňáčci...no, posuďte sami:

  

Deminčin komentář na dnešní vycházku je ZDE

26. 3. ODEDNEŠKA SI DENÍČEK BUDU PSÁT SAMA...JÁ BABU  UŽ JSEM VELKÁ HOLKA, TAK TÍMTO DĚKUJI DEMI, ŽE TY PRVNÍ PŘÍSPĚVKY PSALA ZA MĚ .

Dnes jsem byla na vycházce s bráškou Berycem, který bydlí v Úvalech. Jely jsme tam takovou velkou funící věcí...prý vlakem nebo tak nějak tomu říkají. No, zas tak velká věc to nebyla, ani jsem se nebála :o)) Panička se domluvila s páníčkem Beryho Jirkou, že se připojíme k jejich čtvrteční vycházce lesem, když jsou Beryho (Jirkovy) děti na tréninku v Újezdě. Opomenu-li to, že mě chtěl Bery ze začátku "zabít", "zakousnout", "zneškodnit" nebo jak ještě by se to dalo nazvat, tak to byla vcelku prima prochajda. Takže prvotní seznámení nebylo sice ideální, leč po asi 15 minutách se Bery uklidnil a mohli jsme se procházet a užívat si honičky. Páníčkové si hezky popovídali o našich společných věcech, jako je všežravost :o))), hravost a možný trénink jak poslušnosti, tak na vystavování. Bery se chystá na výstavu do Litoměřic, kam my tedy nepojedem, ale určitě se někdy na výstavě sejdeme a bude to prima. Bery se paničce moc líbil, hlavně jeho krásně tmavé pálení! A podoba po Daře, naší mamince. Já vážím 10,1 kg...už, heč.

Honička s Berym Bráška Bery 

Bery u páníčka Nejsme na to ještě malí?? :o)) 

Bery letíííí Bery čumáček 

šmuchy u stromu Bery jde "u nohy" 

Krásný bráška Berry Společné čmuchání 

 

20. 3. Dnes byla Babu na prvním tréninku agility. No, panička to vzala hlavně jako socializační lekci, jelikož se pohybujeme většinou společně, tak Babu musí zjistit a naučit se být také sama a vědět, že lidé a psi jí nechtějí ublížit, ba naopak. Taky se všem moc líbila. Hezky si spolu pocvičily a nakonec si Babu pohrála se šestiměsíční maliňačkou. Ze začátku se trošku bála, ale nakonec zjistila, že hra s ní je vlastně taky vcelku prima a panička ji skoro měla problém odvolat ze hry. Babu váží 9,6 kg.

15. 3. Taky něco doplním Babunce do deníčku...hlavně fotečky. Tady je tedy z lesa:

  

Jinak byla v pátek ráno na očkování. Chudinka opět narazila na paní veterinářku, se kterou jsem měla před rokem svou velmi špatnou zkušenost. Ale naštěstí se to obešlo bez "násilí". Přeočkování bude začátkem dubna, kdy budou páníčkové trvat na aplikaci vakcíny proti vzteklině, abychom se mohli zúčastnit výstavy v Rožnově v květnu.

7. 3. Dnes jsme byly každá na procházce zvlášť. Já jsem si s paničkou házela diskama, ale strašně foukala vítr, tak to moc nešlo. Pak šla Babu s paničkou a Klukem po vsi. Prý mi Babu vrčela na Badyho, mýho kamaráda Berňáka...tak jsem zvědavá, jak bude reagovat na jiné pejsky. Jo a  váží 8,7 kg. Bodejď by ne...baští jak protržená ... koukejte jak čekáme na baštu, co nám připravuje panička:

 

6. den (5. 3.): Panička nás vyvezla do lesa, bylo to moc prima. Pěkně jsme se proběhly, potahaly klacky a pocvičily. Já trénovala odložení a Babu přivolání.

   

   

   

5. den (4. 3.): Dnes jsme byly s paničkou ve městě, jen v parku a taky jsme chvíli čekaly v autě než něco vyřídí. Navečír jsme se šly ještě proběhnout u nás ve vsi okolo vodní nádrže. Jeli okolo Ančini páníčkové a Jolana vystoupila a šla za námi. Já jsem ji náležitě přivítala, ušpinila, co se dalo, ale ji víc zajímala Babu. Ta se s ní vítala taky, jakoby ji znala už rok...což paničku vážně potěšilo. Tak jsme ji šly ještě vyprovodit, ale já jsem byla zklamaná, že nejdeme za Ankou...tak snad se s ní brzy uvidím.

4. den (3. 3.): Babu dělá stále loužičky doma...ale to hlavně při hře, kdy"není čas"...ale to se poddá. Byly jsme na procházce po vsi. Babu si čuchla k paní pošťačce, ta z ní byla unešena. Později na nás jakési paní volaly, cože jsme za plemeno...no jo...když jsem chodila s paničkou sama, kdovíco si lidé mysleli, že...zda nejsem nějaký voříšek...ale jakmile jdeme dvě (skoro) stejné hafice, to už by byla náhoda, abychom byly voříšky, že. Tak už se zajímají. Na procházce to bylo moc prima, ale cesta byla hodně blátivá. Později jsme si na zahradě zase hrály, honily se a blbly. Doma mi Babu opět brala všechny kostičky, tak jsme nad ní s paničkou vyzrály, když spinkala, dostala jsem kostičky na chodbě a pak, když už spala tvrdě, přinesla jsem si je na pelíšek a v klidu hlodala. Za druhou sousedkou málem přelezla plot, jak se s ní chtěla kamarádit...

3. den (2. 3.): Babu se naučila sama od sebe, že, když se přijde zvenku domů, tak se sedá na rohožku a tam se utírají tlapky...Panička z toho byla opravdu překvapená, jelikož jí to nijak extra neukazovala, musela to okoukat ode mne...S čuráním je to zatím trošku složitější, ale občas se Babu krásně vyčůrá venku...Ale byl to krásný den a většinu jsme ho strávily na zahradě. Napřed jsem šla s paničkou na procházku já, Babu zůstala doma, aby si zvykla na samotu taky...kňučela celou dobu, ale neudělala jedinou loužičku. Potom šly na procházku panička s Babu a to se mi ani za mák nelíbilo...no, paničce se nelíbilo, že jsem zůstala stát za vraty křičejíce na celou ves, že mě tu nechaly...tak jsme šly navečír na procházku všechny, panička se pěkně motala do dvou dlouhých vodítek, ale bála se se mnou jít na volno. Já bych ale určitě poslouchala a šla vzorně vedle nohy nebo poblíž, jako vždycky. Prý to určitě brzy zkusíme takhle. Taky u nás byla na návštěvě sousedka a Babu se jí vůbec nebála, tak to panička byla moc ráda. Nebála se ani na tom vodítku, ani kolem jednoucích aut. Tak snad jí to půjde tak hezky se vším ostatním. Já jí budu hodně moc pomáhat, jak paničce, tak Babu.
Babu váží 7,8 kg.

2. den (1. 3.): od rána už bylo všechno v pořádku. Babu se u nás určitě líbí. Chodí čurinkat na kamínky hned za dveřmi, ale občas se jí podaří udělat loužičku doma...já teda nechápu, proč to prostě nevydrží jako já, když mi panička otevře dveře, ale panička říká, že mi to taky nějakou dobu trvalo...což se mi teda nechce věřit...ale panička by mi nelhala zase...tak nevím .

1. den (28. 2.): Babu na mě prvních pár hodin vrčela, aniž bych jí cokoliv udělala, ale později už s tím přestala. Večer nás tedy páníčkové museli dost často usměrňovat, ale jinak to probíhalo celkem v klidu. Panička spala s Babu na gauči a já s páníčkem v posteli...na paniččině půlce se spinká moc dobře.

 

 

 

 

 

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist
obrázek Nechte si vytisknout fotku Vašeho psa/kočky nebo jiného mazlíka na tričko, mikinu nebo hrneček...