Založit webové stránky nebo eShop

Archiv

 

 

21.-22. 11. 2009

tento víkend jsme strávily s páníčkama a klukem u paničky mamky na severu Čech. Vyrazili jsme v sobotu ráno, a abychom celý den nelenily, panička s klukem a my jsme kus před cílem vystoupili a zbytek trasy došli pěšky. Páníček jel autem po silnici k tetě a počkal tam na nás. My jsme šli přes les a kopec a potom přes město. Byla to moc prima procházka. Odpoledne nás panička vzala na kopec a házela nám frisbee, bylo to super, i když do kopce. Což prý panička udělala schválně, kvůli mé kondici. Večer jsme jely s paničkou na návštěvu k její kamarádce, kde jsme si trochu pohrály v domě a na zahradě. V neděli jsme po snídani vyrazili opět na procházku po městě a kopcích a po obědě jsme se cestou zastavili na Panské skále u Nového Boru, kde je velmi krásný přírodní úkaz. Kouknout na fotečky se můžete tady. Jsou tam teda fotky i z výletu do Klánovického lesa a blbnutí Babu na pelíšku doma a pár portrétovek při západu slunce.

10. 10. 2009

V sobotu jsem s paničkou jela na trénink agility konaným v rámci ZKO Nymburk. Moc se nám to líbilo, měly jsme možnost si zaběhnout velmi zajímavé a obtížné parkury, na kterých nejen nás vyfotila slečna se super foťákem...fotečky mé a paniččiny maličkosti zde:

imageimage  

image image

 image image

image  image

17. - 20. 9. 2009

Tak Vám musím popsat náš první výcvikový víkend, pořádaný manželi Pečenkovými, kteří mají chovatelskou stanici Berňáčků a Entlebušů. V nedávné době k nim (jen přechodně) přibyl aplík Diamond, který hledá novou rodinu (také jeho fotky najdete níže).

Kvůli této akci si páníčkové vzali jeden den volna v práci a jeli jsme ve čtvrtek večer. Míša s Brigou tam už byla, po chvíli dorazil Babunčin bráška Beryc. Je to kus chlapa, mohutný a krásný...a zrovna v začínající pubertě, tak s ním páníčkové mají dost práce.

V pátek ráno jsme se po snídani rozdělili do skupin podle zkušeností. Já jsem byla s paničkou v pokročilých, Babu s páníčkem v začátečnících. My jsme začaly s panem Pečenkou ve výstavním kruhu. Tam mě to teda vůbec nebavilo, stejně jako na výstavách a problém jsme zde měly úplně stejný. Když mě krajně nebaví, když stojím u paničky a někdo cizí se k nám blíží a snaží se na mě sahat a vůbec image. Vím, že to paničku mrzí, ale já s tím nic nedokážu udělat, prostě to tak je. Trénujeme spolu ten postoj, ale v klidu...v kruhu to je jinačí. Odpolední část byla výcviková, zde si cvičitelka Romana všimla naší krásné spolupráce a až na malé výtky nás jen a jen chválila. To se paničce moc líbilo a je za to moc ráda. Výcvik byl velmi užitečný a ukázalo se, že spolu umíme prostě hezky pracovat.

V sobotu ráno jsem byla s paničkou opět ve výstavním kruhu. Ale jelikož jsme to trošku zkrátili, tak jsme si zaházely diskama před chatkou a čekaly než se vrátí páníček s Babu. Potom jsme si hrály a odpočívaly v chatce, když páníčkové byli na obědě a na odpoledním semináři. V pátek měli seminář o výstavách a v sobotu o výcviku pomocí klikru. Odpoledne si mě s Babu panička vyměnila, takže já jsem byla s páníčkem. Paničku jsem viděla a slyšela, byli kousek od nás v lese a to jsem strááášně moc těžce nesla a s páníčkem jsem se moc nedokázala soustředit.

Páníčkové v sobotu večer šli na diskotéku a přišli dost pozdě v noci, ale my jsme stejně spinkaly a nabíraly síly na další den image.

 

Poslední část pobytu byla v neděli jen dopoledne, to jsme si zacvičily společně ve stejné skupině, já s páníčkem a Babu s paničkou, ale stáli jsme jen kousek od sebe, tak jsem ji nemusela namáhavě sledovat a vyhledávat a mohla plnit páničkovy povely docela hezky.

Celkově panička hodnotí výcvikové metody velmi kladně, protože byly hravé a zajímavé. Dost se jí líbila metoda, kdy byli pesani (tentokrát Babu) uvázáni a páníčkové si polehali na zem na bříška, cvičitelka jim dala na zadní části a do rukou kousky ňaminek. Potom chodili psovodi po jednom se svým pejskem a nechali psíka pamlsky sebrat. No, dovedete si představit, jaká to byla legrace, když na vás šlápne 60-70-ti kilový švýcárek image. Další hezké cvičení bylo upevňování povelu "zůstaň", kdy nás hafany rušila paní voňavým buřtíkem že, hihi. No, musím vám prozradit, že jednomu hafíkovi se podařilo nabízený buřtík uzmout...tudíž povel nesplnil, nechal se zlákat a cvičitelka ho musela na karabinu připevnit z druhé strany...no...byla to Briguška image. DaKaMáci se hold nezapřou.

 

Nám se tam s Babu taky moc líbilo, i když to bylo velice náročné, ještě v pondělí večer jsme byly unavené a rády vzpomínáme.

 

Koukněte se na fotečky, jak tam bylo opravdu hezky.

 

Páníčkova a Babunčina skupina:

 

image image image

Hrátky u chatky:

image image image image image image image

image image image image image image image

image image image image image image

Z výcviku:

image image image image image image

Krasavec Diamond, který hledá novou rodinu:

image image image image image

Aplí krásky:

 

image image image image imageimage

 

image image image image image image

 

19. 8. 2009

Navečír jsme jely s paničkou k mohyle, kde jsme se sešly s Anetkou a jejíma psíma holkama. Hrály jsme si s peškem v sadu a Anetka nás u toho fotila. No, řekněte, že jsou to super fotky!

image image image

image image image

image image

image image

8. 8. 2009

Dnes jsme jely s páníčkama a Gazem a jeho páníčkem jejich autem kousek za Hradec Králové, kde se konaly zkoušky a závody ovčáckých psů. Já s paničkou jsem se snažila složit zkoušku vloh ovčáckých psů neboli ZVOP. Ta se skládala ze dvou částí, přičemž první část byla kontakt s ovečkama v ohrádce, tzv. košáru. Zde pan rozhodčí posuzoval, zda máme o ovečky zájem a poslal nás všechny přihlášené psy do druhého kola. Do druhého kola jsme šly opět jako první a pouštěly jsme ovečky z ohrady. To jsem byla ještě na vodítku, vlezly jsme pak do ohrady za ovečkami a ty pomalu vypochodovaly ven. Pak mě panička pustila, načež jsem se za ovečkama rozeběhla. Jenže ony se mi nějak rozutekly image. V tu ránu tam byl zkušený ovčák, který nedovolil ovečkám utéct do zadní ohrádky a nahnal mi je zpět do přední části louky, kde jsme zase pokračovaly. Původně jsme měly mít asi 5 minut na to, abychom s ovcema pracovaly, jenže ná se takového času nedopřálo. Sotva mi to cvaklo, co mám s ovečkama dělat, pan rozhodčí to ukončil a dal povel pro odchod. Ještěže aspoň uznal, že vlohy na pasení mám, tak to jsme s paničkou moc rády. Potom šel Gaz, který byl nejmladší přihlášený pes, jelikož minimální věk na složení zkoušky ZVOP je 9 měsíců. Jeho práce s ovcema byla velmi živá (až moc) a nemá moc dobré odvolání, proto byl odchytitelný až ve chvíli, kdy byly ovečky zpět v ohrádce a Gaz neměl co honit image.

Panička se dala do řeči s pánem, který je ve světě pastevectví na vysoké úrovni a domluvila s ním, že se někdy přijedeme podívat k němu na statek a naučíme se trošku víc pást. Na to se obě těšíme, protože mně se ovečky moc líbily, chtěla jsem je pak ještě prohánět, ale už jsem nesměla, to už skládali zkoušky jiní. Babu byla taky vzata k ohrádce s ovečkama, o tom vám poví ona sama, ZDE.

Video s naší prací s ovečkami k shlédnutí ZDE neboZDE.

 

image image

image image

1. - 2. 8. 2009

V sobotu ráno jsem zůstala doma sama...ani jsem nevěděla jak a proč, ale bylo to tak. Panička odjela s klukem a páníčkem pryč. Co se dělo do té doby, než přijela panička zpět, se dozvíte v povídání u Babu. Takže už to asi víte, početli jste si...budu pokračovat. Panička nepřijela sama, takže jsem ani neměla čas se na ni zlobit, že mě nevzala mě s sebou. Přijela s ní Briga s Míšou. Okamžitě jsme si začaly hrát, občas trochu "drsněji", než by bylo vhodné jakožto dvě na jednu...ale my jsme mírumilovné holky, takže se nikomu nic nestalo. Hodně dlouho jsme se honily po zahradě. Později jsme se šly projít po naší vsi, ukázaly jsme holkám naše "krásy" okolí. Ten den bylo vcelku horko, tak jsme si šly po procházce zase odpočinout na zahradu. Navečír jsme si zašly zaplavat na pískovnu a pěkně jsme si zařádily ve vodě. Video k nahlédnutí zde.   

V neděli bylo ještě větší horko, ale i přesto jsme jely do Lipan, že se zchladíme trochu v lese. To se moc nezdařilo, i v tom lese bylo hic. U cesty jsme se namlsaly výborných ostružin a nafotily několik fotek...třeba na stohu obilí :o)).

Později odpoledne jsme vyjely všechny tři směr Kolín, kde jsme vyprovodily Brigu s Míšou a setkaly se opět s páníčkem, který se vrátil ze Zlína...už bez kluka. Ten zůstal u babičky s dědou na 14 dní. V tu chvíli začaly bouřky a když jsme dojeli domů, místy už pršelo. V noci krásně bouřilo, vzduch se vyčistil a dalo se lépe dýchat.

 

25. 7. 2009

Spolu s lidmi na diskuzním fóru (lidé.cz) jsme se dohodli, že uděláme 1. aplí sraz, takový sranda závod. Verča od Bonny to celé zorganizovala na koupališti v blízkosti svého bydliště. Sešlo se celkem 13 aplíků, z toho 10 jich závodilo. Takže krom nás dvou tam byli:

Arty - Arthemon Šťastná Berjanka

Jack - Angelo Novaboon Paradise

Ambra od Vavřineckého potoka

Bíba - Beatrix Šťastná Berjanka

Bonny - Abora z Velkého Újezda

Briga DaKaM

Phira vom Brünggberg v doprovodu Zafira from Balihara Ranch (Bessy - nesoutěžila) a Eugenie Šťastná Berjanka

Ugly Balihara Ranch - nesoutěžil

Enzo Šťastná Berjanka - nesoutěžil

Než se dostanu k popisu celého závodu, ještě popíši den od rána raníčka. Cestou od nás jsme vyzvedli Brigu s Míšou u nich ve Žlebech a jeli jsme společně autíčkama za sebou (k nám do auta by se už nevešly, i když by to ušetřilo všem). Babu cestou blinkala, tak jsme na chvíli zastavili, očistili pelíšek a razili dál. Na místo jsme dorazili bez zabloudění (taky jsme měli navigaci že) asi okolo druhé hodiny. Rozkoukávali jsme se a za chvilku přijelo auto z Plzně a v něm Verča s přítelem a s Uglym. Ugly je 4,5 měsíční aplí štěndo, krásný to psík. Pomalu jsme se seznámili a začali si hrát. Ugly našel na zemi nějaký buřt nebo co to bylo a hlídal si příslušné místo dost vehementně. Páníčkové měli dost práce ho uhlídat, když jsme si s holkama šly očuchnout, cože to tam má. Ale pak už bylo zase vše fajn. Další přijeli Zuzka s Artíkem. Pak Martina s Bíbou, Kája s Jackem, Míša s Ambrou a nakonec trochu se zpožděním Lenka s Phirou, Bessinkou a Žaný (Eugenie). Všichni se pomalu (někteří rychleji) seznámili a asi s hodinovým zpožděním jsme začli se závodem samotným. Později jsme začli také díky přeháňce, která přišla ten den několikrát.

První disciplína bylo plavání v rybníčku kupředu k páníčkovi. Mně teda nestačilo jen jedno plavání tam, tak jsme si vlezly do vody i na cestě zpět na start, ale panička nám to nedovolila, fakt nechápu proč :-S. Pár jedinců do vody nešlo ani za paničku na druhém konci, ale nevadí, na srandě to neubylo.

Druhá disciplína byl běh do kopce na čas, vzdálenost 60 m. Z cíle jsme šli kus dál do kopce a pak lesem až k takovému altánku, jenže nás cestou stihla hrozná bouřka, tak jsme poslední kopec dolů k altánku s paničkou běžely, což byla ohromná sranda, pletly jsme se jí různě pod nohama a ona se strašně bála, že o některou z nás zakopne. Sotva jsme doběhly (páníček zůstal někde daleko za námi), začaly padat kroupy. To už jsme byli většina z nás schovaní v altánku, kde jsme počkali na poslední účastníky Uglyho a páníky. Za chvíli déšť ustal a my jsme se mohli pustit do třetí části - pojídání buřta na čas. V této disciplíně jsme paničku velmi zklamaly, jelikož jsme si chutného buřta náležitě vychutnaly (no, kdy taky dostaneme takovou baštu, že) a dávaly jsme si pěkně na čas a skončily jsme prostě na předposledních dvou místech .

Čtvrtá disciplína byla volná, tzn. každý si připravil program a ukázku toho, čím si myslí, že může zaujmout nezávislou porotu. Zde jsme teda s paničkou zabodovaly a získaly SAMÉ JEDNIČKY. Prostě frisbee se moc líbí a na té po dešti  mokré trávě jsme se předvedly, jak nejlíp to šlo. Babu s páníčkem získaly 1,5 bodu, což je umístilo na druhé místo v této disciplíně.

Celkově jsme byly Babu šestá a já sedmá. Dostaly jsme nějaké ňamky, krásný diplom a vůbec jsme si ten den krásně užily.

Páníčkové skoro všem zúčastněným připravili dáreček (takový sponzorský dar :o)) - hrníček s fotkou pesana na památku na 1. APL CUP 2009. Po závodě jsme si ještě hodně hráli, my hafani, páníčkové popíjeli a kecali a smáli se. Když už bylo hodně pozdě, přemístili jsme se kousek od koupaliště na takový tábor, kde byly chatičky. Tam jsme přespali. Bylo to skoro jako spaní venku, paničce byla v noci strašná zima, i když měla asi 5 vrstev mikin a deku a spacák…no, není už nejmladší že :o)). Před spaním jsme s Babu zůstaly samy v chatce, páníčkové se šli ještě dopít a poklábosit do klubovny. Páníčkové vzali s sebou lahvinky Lambrusca, tak se podělili s ostatníma. Taky ještě aby to vypili sami, že ;-)

Ráno jsme vstávali okolo deváté do krásného dne. Sbalili věci a šli na kávu a rozloučení zpět na koupaliště. Odjezd byl asi v 11 hodin. Cestou bylo krásně, svítilo sluníčko. Stavili jsme se na obědě v restauraci u silnice a pak ještě vyfotit si Sečskou přehradu. Domů jsme dorazili okolo třetí hodiny. Po tomto skvělém víkendu teď hnípeme jak miminka a těšíme se na další závod a sraz aplíků. Jsme zvědaví, kde se asi tak bude konat a kdo všechno přijede ;-)

Naše fotky jsou zde, Míši fotky zde.  

19. 7. 2009

V sobotu bylo táááák hnusně, že jsme s páníčkama byli jen doma a nikam jsme nešli :-(.

V neděli jsem s paničkou jela na výstavu do Mladé Boleslavi, cestou jsme nabraly Brigu s Míšou v Tatcích na vlakáči.

Povídání je v sekci Výstavy detaily.

4. 7. 2009

V sobotu jsme se zúčastnily prvního závodu v agility. Ráníčko jsme vyrazily s paničkou směr Chlumec nad Cidlinou, kde se závod konal. Počasí vyšlo krásně, panička se opálila a mně bylo dost horko. Ale zaběhly jsme to krásně. V prvním běhu jsem nevybrala kladinu a nechtěla jsem běžet do uzavřeného tunelu (látkový) a nakonec jsem vynechala jednu skočku a místo toho jsem ji skočila jednou oapčně a potom teprve správně, ale to paničce nevadilo, byla šťastná, že jsem vůbec běžela po takové době a v takovém vedru. Druhý běh jsme už daly bez chybičky, což nás vyhouplo na krásné páté místo v tabulce.

Byla tam za námi fandit a fotit a natáčet i Míša s Brigou. Páníček jel s Babu na cvičák, odkud potom přijeli vláčkem za námi. Den to byl krásný a na další závody se moc těšíme.

 

 

Zde je videjko:

 

12. - 14. 6. 2009

 

 

V pátek jsme odvezli koťátka do nových domovů (bez nich je tu teda smutno, to jo image) a jeli směr skoroŠumava. Na místo jsme dorazili okolo osmé večerní. Babu se seznámila s jezevčíkem Fildou, já ho znám již od loňského léta. Šly jsme s páníčkama do hospůdky a cestou se vyběhaly na místní louce. Ráno po snídani jsme vyrazili přes lesy a kopce na túru. Že bude táááák dlouhá nikdo netušil, ale byli jsme všichni zdravě unaveni a nezbyly síly na lumpárny image. Navštívili jsme několik zřícenin a prošly pěkné lesy plné podivných hub.

 

 

V neděli jsme s paničkou jely na výstavu, páníček se vrátil do penzionku sbalit věci a později přijel s klukem a Babu a den jsme díky mému úspěchu strávili na Klatovských stadionech. Den to bylo dlouhý a náročný, páníčkové se nám ho snažili zpříjemnit pobytem ve stínu a házením kroužku a balonku.

image imageimage imageimage image

 

17. 5. 2009

 

Panička nás přihlásila víceméně ze srandy na mezinárodní závody v DogFrisBee (teda nechala se ukecat Michalem na poslední chvíli). Nijak extra jsme netrénovaly, podle čehož to také vypadalo image. Ale nám to nevadilo, byl to krásný den, nakonec nečekaně jsme se potkaly s Míšou a Brigou, která se jela podívat a socializovat Brigušku.

Takže, abych se dostala k věci...závodily jsme ve dvou disciplínách: DogDartBee, což je hod na terč, tzn, na přesnost. Ta paničce dělá trochu potíže image, proto jsme v této disciplíně nezískaly jediný bod. Umístily jsme se na 62. místě.

Druhá disciplína byla Minidistance, což je hod do dálky, kde rozhoduje jak hod co nejdál, tak jeho chycení psem. Panička neházela daleko, věděla, že jsem trochu těžkopádnější image a že nepoběžím extra daleko, abych disk chytla. Zde se nám v prvním kole podařilo získat 6,5 bodu -50. místo (ze sedmi hodů 4 chycené tři po 1,5 bodech a jeden po 2 bodech), v druhém kole to už bylo jen za 2 body (6 hodů, dva chycené po jednom bodu). Celkově tedy 57. místo ze 65 závodníků.

Během celého dne jsme si s paničkou házely disky, což bylo fakt prima, když už totiž házíme doma, tak jen chvíli a většinou se nám do toho plete Babu. Tady s námi nebyla, tak jsme si to s paničkou opravdu užily. Koupila mi tam jeden disk, se kterým jsme pak házely a takový pletený kroužek, ten mě nezajímal, hrajeme si s ním doma. Počasí bylo opět nádherné, až vedro, ale já jsem si zaplavala v Labi, tak to nebylo tak hrozný. Ale unavená jsem byla pěkně ještě v pondělí :o)).

Po závodech jsme vzaly Míšu a Brigu k nám, aby si mohla pohrát s Babu. Páníček holkám připravil dobrou baštu a štrúdlík ke kafíčku, tak to byl opravdu krásný den.

image image image

7. - 10. 5. 2009

Ve čtvrtek ráno jsme odjeli směr morava, kde jsme měli zarezervovanou chatku v kempu. Cestou jsme několikrát stavěli, abychom se vyvenčily a protáhly kostry a páníčkové ještě pokoupili nějaké věci. Do kempu jsme dojeli asi v půl čtvrté, ubytovali jsme se, vybalili zavazadla a jeli do Ostravy pro Markétku a Balúa s Faustíkem. Než jsme opět vlezli do auta, tak jsme se šli projít na psí louku. Bylo to moc prima, byli jsme krásná smečka ;o) že. V chatce a kempu se nám všem moc líbilo, dělali jsme salašnické lumpárny a okupovali páníčkovic pelechy.

image image 

 

V pátek jsme v klidu vstali, udělali si snídani a šli do kempu naproti, kde se konal veškerý program okolo speciální klubové výstavy. Panička s Markétkou se zajímaly o Dogfrisbee a Agility, kde jsme si s klukama zaskákali. Babu prolétla párkrát tunelem. Se mnou se panička dívala na program o bonitaci, která nás čeká na podzim. Večer jsme povečeřeli a popili v kempu a šli celkem brzy spát, abychom byli ráno svěží na výstavu.

Do kruhu šel Balú jako první ve skupině mladých psů, konkurenci měl ohromnou, bylo jich tam 6!!! Jelikož je Balú pes agiliťák, což znamená, že mu a paničce vyhovuje štíhlejší tělíčko, tak skončili pátí, šestý pes nebyl posouzen pro nespolupráci. Markétka hned po odvystavení odjela na svatbu kamarádce. Po chvíli jsme šli na řadu my. Páníček fotil, a aby se nemusel s Babu neustále přít o pozornost, odložil ji bokem, ale to se mi moc nelíbilo a chtěla jsem být s nimi...byla jsem nesoustředěná a vůbec se mi v kruhu nelíbilo. Panu rozhodčímu jsem se sice líbila, ale má rozhozenost ho donutila udělit mi titul res. CAC.

Po našem odvystavení jsme jeli na výlet na Radhošť.

 

image image 

Ostatní fotečky jsou ZDE. Odpoledne jsme se ještě vrátili do kempu, abychom se podívali na závěrečné soutěže. Junior handling, kde soutěžila Kája s Jackem, jsme sice neviděli, ale soutěž o nejhezčího psa a fenu výstavy a BOB ano. Po skončení jsme šli s Kájou a Verčou do zahradní restaurace vedlejšího hotelu na palačinky a pokec. Bylo to moc prima. Ten večer jsme s páníčkama byli v chatce sami. Zůstali jsme do neděle, abychom se setkali ještě s Markétkou a bráškou, který šel na svod. Bylo to už velmi krátké, ale stejně jsme měli v plánu návštěvu skanzenu a potom dlouhou cestu domů.

 

1. - 3. 5. 2009

 

Tento prodloužený víkend byl úplně úžasný. V pátek jsme vstávaly s paničkou velmi brzy a jely jsme do Lysé nad Labem, kde jsme se sešly se dvěma kamarádkami a jejich fenkami, které se účastnily voříškiády. Anetka měla s sebou všechny tři fenky, s jednou Sellynkou se ale výstavy neúčastnila...to není voříšek ;o). Sice to čekání bylo chvílemi dlouhé, ale potom jsme si všechny zaházely balonkem a Anetka nás fotila. Panička je moc ráda, že má takové krásné fotky, jelikož za pohybu náš foťák takové opravdu neumí 8-). Zde pár ochutnávek:

image image 

 

Po skončení výstavy a focení jsme šly všechny na oběd do zahradní restaurace v Lysé, pravda, byla nás pěkná parta, ale jsme holky vychované a vše bylo úplně v pohodě. Po návratu domů jsme byly pěkně zdravě unavené, to teda.

V sobotu jsme také vstávali celkem brzy, ale to už všichni. První jsme jeli do Nymburka s Babu do její školky, já jsem šla s Klukem na procházku do parku, páníček šel něco koupit. Po školce jsme jeli do Prahy, kde jsme měli sraz v ZOO s Jirkou a Berym a rodinou a Míšou s Brigou. V ZOO ten den bylo snad stotisíc lidí, už o tom svědčila situace okolo parkoviště. Ale zvládli jsme to vcelku v pohodě. Jirka s rodinou se později odpojil, jelikož s nimi byly děti, kteří zvířátka chtěli vidět. Panička s Míšou šly s Babu a Brigou spolu a já s páníčkem a Klukem jsme vytvořili další skupinku. To bylo z jasného důvodu...a to, abychom z toho všichni něco měli, páč malá štěnidla si chtěla neustále hrát. Po procházce v ZOO jsme se rozhodli, že odvezeme Míšu s Brigou do Čáslavi a tak jsme se v tom našem pidi autu trochu smrskli, ale zvládli jsme to. Já jsem seděla a ležela paničce u nohou, Babu s Brigou se válely různě po Klukovi a Míše image. Nebyl to žádný luxus, ale Míše to snad nevadilo, nakonec jsme se totiž ještě stavovali na výstavišti v Letňanech za Katkou a Davidem, kteří vystavovali holky strakatý. Trochu jsme se proběhly na obrovské louce a pak zase jeli směr domovy. Domů jsme dojeli dost pozdě, dostaly jsme baštu a ulehly do hajan.

V neděli jsme už tedy neměli plánovaný budíček, proto jsme vyšly ven jen se vyvenčit, ale zase jsme se rychle vrátily do postýlky a hajaly ještě pár hodin. Páníček vstával dřív, kuchtil něco dobrého, panička ještě ležela s Babu. Začly si hrát, tak jsem se k nim přidala. Hra byla moc hezká, pořádně jsme jim tu postel zválcovaly image. Ten den jsme nikam nejeli, jen jsme šly s paničkou do Vrbčan se vykoupat...no, ale cestou zpět Babu zběhla do polí a já ji tam pěkně vyválela...takže jsme byly obě brzy jako prasátka image.

 

1. 4. 2009

 

Dnes jsme opět vyrazily do lesa...trošku pozdě a do takového, kde jsme ještě nebyly, ale stejně můj trénink agility jsme stihly jen taktak. Cestou jsem se konečně vykoupala ve vodě...říčce Šembeře. Bylo to úžasný, byla jsem z toho úplně unešená. Méně jsem už byla nadšená z mladší ségry Babu...ta po mě furt štěkala, dělala strašný vyrvál, že prý nemám do té ledové vody chodit...nakonec tam vlezla za mnou a na místo, kde byla větší hloubka, tak musela chvíli i plavat...hih...dobře jí tak, že? Panička měla obavy, aby prý nenastydla, ale pak jsme se pořádně vyběhaly, tak myslím, že budeme obě v pohodě.

Její povídání a další fotečky o tomto výletě najdete ZDE.

  image image

 

24. - 25. 3. 2009

 

Počasí se snaží vykouzlit všechny své varianty během jednoho dne. Tak ráno bylo nasněženo, v poledne to už roztálo pod slunečními paprsky. Navečír panička rozhodla, že se půjdem projít aspoň tady na pole, když delší dobu svítilo sluníčko. Jenže sotva jsme došly na pole, nebe se stáhlo, setmělo se, zvedl se vítr a v minutě začal padat sníh takovou silou, že to šlehalo do očí. Panička musela vzít Babu do náručí a otočit se větru zády, já jí seděla u nohou. Ve chvilce jsme byly všechny mokré. Bouře se nezdála, že by chtěla brzy skončit, tak jsme se schovaly do remízku, kde jsme chvíli tahaly klacíky. Potom jsme prošly na pískovnu, kde už tolik nefoukalo, jelikož vítr skrz ten lesík neprošel. Takže jsme venku pobyly asi tak půl hodiny...no, ale zase si hodně hrajeme doma, tak to pár mých dní vydržíme :o).

Ve středu odpoledne jsme jely s paničkou na poštu a potom do lesa. Panička má teď strach se mnou chodit víc na procházky, jelikož jsme rády, když mohu běhat na volno, ale to si panička teď nechce moc troufat. V lese je přecijen menší šance se s někým potkat...Opak byl ale pravdouimage.

Po většinu procházky to bylo v pohodě, panička měla oči na stopkách a hlídala okolí. Já se chtěla koupat v potůčku, ale kvůli Babu jsem nesměla image. Ona je mi stále v patách :o)) Už aby bylo teplo a mohla bych si užívat vody. Tak jsme aspoň tahaly různé klacky a praly se o ně. Při posledních pár metrech chůze už směrem k autu se za námi najednou objevil veeeelikáááááánský černý pes! Panička říká, že byl jak medvěd :o)). Okamžitě mě připla na vodítko a začala ho odhánět. Žel, jeho chtíč byl silnější než poslušnost (kterou asi moc neměl, když utekl z domova). Babu vzala nohy na ramena, prý, kdo uteče, vyhraje image. Já se ho taky snažila odehnat, ale nedal se odbýt. Tak jsme nasadily tempo a rychlým krokem odtamtud uháněly k autu. Pesan byl stále za námi. Po pár set metrech jsme "ho setřásly", ale stejně se panička stále ohlížela. Po chvíli jsme potkaly pána s pesanem, nějakým bulíkem. Panička si na dálku ověřovala, zda je to fena nebo pes, načež pán odvětil, že je to fuk, že ho musí stejně držet...no, nakonec přidržela panička nás a pán prošel. Stihli si akorát vyměnit pár slov o tom velkém hafanovi, který, zdá se, je známý svými útěky z domova...chjo, a paničce se tam ták líbilo...nevím, jestli nás tam ještě bude brát, když ví o tomhle psovi...

Později jsme dnes ještě jely s paničkou na agility trénink...kde byla starost víceméně stejná...jelikož s námi chodí i pes Trip (Parson)...sice je maličkej, ale zkoušel to na mě stejně (dosáhl mi na stehna :-DD). Snažila jsem se ho setřást a varovat ho, ať mě nechá, leč odradit se jen tak nenechal. Nakonec ale trénink dopadl dobře, byli jsme jako vždy rozdělení do dvou skupin, kde se mnou je Anka image. Byly to vcelku náročné dva dny. Dodávám pár foteček, které panička udělala.

 

image image

image image

image image

image image

image image

image image

 

 

13. - 15. 3. 2009

Tento víkend jsme jeli na návštěvu k tetě...paničky mamince. Ta se už moc těšila na Babu a byla z ní moc unešená. Bodejď ne, Babu je krásný aplí mimčo, stejně jako jsem byla já před rokem image. Před cestou jsme v pátek byly v Klánovickém lese, tam jsme se proběhly asi hodinu. Pak jsme jeli pro tetu Lucku a pak páníčka a jeli jsme. V sobotu jsme vyjeli na Tolštejn, kde byly ještě zbytky sněhu. Krásně jsme si zaběhali všichni a pak jsme došli na Tolštejnskou restauraci, kde na terase byl páreček Rhodéských Ridgebacků...kluk a holka. Jsem se s nimi chtěla seznámit, ale holčina po mě vyjela...tak jsme se klidili. Uvnitř byla parta trempařů, taky s fenkou - NO - která nebyla nadšená z nově příchozích hafin...ale panička říkala, že teda kvůli jednomu nepřátelskýmu hafanovi přece nebude už 5 lidí venku nebo by vůbec nešli dovnitř. Když jsme už překonali ten výšlap, je to nesmysl. Tak jsme usedli do rohu, dostaly jsme kostičky na hlodání, ale byly jsme celkem unavené, tak jsme poslušně ulehly a páníčkové se nabaštili. Pak jsme zase stejnou cestu sešlapali a sbíhali dolů, což nás s Babu pěkně unavilo. Domů jsme jeli docela pozdě večer, ale skoro celou cestu jsme prospaly. V neděli páníčkové pracovali u sousedky na zahradě, my jsme s Babu byly na zahradě. Jenže Babu překonala sice uzamčené kočkourovy dvířka a vloupila se paničce do postele, z čehož nebyli páníčkové nadšeni...vzpomněli si na moje štěněcí lupárny s těmito dvířky a těší se, až z toho Babu vyroste image. Před druhou hodinou nás s paničkou vyzvedli Novákovi a jely jsme na první lekci agility. Moc se nám tam líbilo, panička byla opět pyšná na to, že mě bavilo skákat přes překážky, proběhávat tunelem a krásně skoro bezchybně kmitat slalom. Jako novinka tam bylo "Áčko". Dašlí zónovky nás teprve čekají. Dnes jsem tedy začala hárat, resp. začala krvácet. Splní se tak zřejmě paniččino přání, abych s tím skončila před velikonoci, kdy se chystáme na výlet se salašníky (více v pozvánce). A hlavně!!! abychom mohli jet na klubovou výstavu do Rožnova pod Radhoštěm, na který se moc těšíme kvůli Markétce, Balúovi a Faustíkovi, kterého ještě neznám osobně.

Kiss image

image

Letím do kopcééééééé...                                   Párek RidgeBacků vyhlíží příchozí lidi a hafany ;o)...

image image 

28. 2. - 1. 3. 2009

Tento víkend byl ve znamení nového přírůstku do naší už takhle dost velké smečky. Začátkem týdne se panička domluvila s Katkou, chovatelkou ze stanice DaKaM, že si vezme k nám do smečky jejich zbylou fenečku Babel. V sobotu jsme si pro ni jeli. Cesta byla dlouhá a únavná, ale s krásným koncem. Babu na mě ze začátku sice dost vrčela, ale teď už je to vcelku v pohodě. Vrčí už jen u hry, když se koušeme. Já jsem za novou kamarádku moc šťastná, jelikož všichni dosavadní kamarádi, které jsme zde měli, tu pobyli jen pár hodin nebo dní a pak zase odjeli. Panička a páníček jsou taky moc rádi, i když je čeká celkem těžké období. Zdá se, že s Babu bude dost práce, že je taková celkem divoška image. Ale dokázali to se mnou, zvládnou to i s ní image. Nemohu ale slíbit, že jim v tom budu nějak extra pomáhat...to teda nemohu image.

image image 

image image

18. 2. 2009

Vycházka se smečkou amarádky Anety a jejím úžasným fotoaparátem: 

image image

image image 

image image 

image image 

image image

imageimage

image image 

image image 

 

7. - 8. 2. 2009

Víkend ve znamení výstavy...ačkoliv jsme vystavovali pouze v neděli, vyrazili jsme časně ráno v sobotu, abychom viděli a podpořili ostatní aplíky. Jenže jsme je nestihli úplně od začátku (vystavovali totiž jako první), ale aspoň v soutěži o BOBa. Zbytek dne jsme strávili s Markétkou a Balúem. Čas to byl neskutečně krásně strávený. Počasí nám krásně přálo, svítilo sluníčko a bylo teploučko. Balú se mě sice snažil ze začátku "přefiknout", ale časem ho to omrzelo a už jsme si spolu jen a jen hráli. Myslím, že je z nás nerozlučná dvojka a že na sebe jentak nezapomeneme. Po skončení odpoledních soutěží, kterých se Balounek zúčastnil, jsme se rozloučili, odvezli je k privatu a jeli do našeho penzionku v Blansku. Ten nám doporučila Verča od Bonny, se kterými jsme šli hned po ubytování ven. Bonny totiž hárala, proto se nezúčastnila výstavy též. Verča ale zapisovala v kruhu Aplíků v sobotu. Prošli jsme se trochu večerním Blanskem a pak šli do restaurace, kde se páníčkové zase nacpali...Bonny na mě chvíli vrčela (asi hormony :o)))) ale později už to bylo v pohodě a šly jsme vedle sebe v parku bez jediné známky nevrlosti.

SPOLEČNÁ FOTKA APLÍKŮ

 

 

 

(zleva) Ambra s Míšou, Jack s Kájou, Já s Májou, Balú  s Markétkou, Asta s Katkou

image

Sourozenci image

image

Balounek s balonkem image                          Si hrajeme...já mám nový látkový talíř

image

image

Páníčkové se cpali a nás takhle uvázali...není to týrání?? 

image image 

Teta Markétka je prima...

 image 

Úsměv, prosím :o)))

 image image

Něco bráškovi poudám...a vypadal, že neslyší....ale pak jsme se zase prohnali...

image image 

Psí zápas :o))))

image image 

Že si jsme podobní?

image image 

Balounek odpočíval...na paniččiným křesle, kde jinde :-D a panička na zemi...:o))

image image 

Zákus(ek) :o)))

image

A to už jsou naše chlouby...jsme taky pyšní...nejen paničky, aby si nemyslelyimage

 image image

31. 1. 2009 

Dnes jsme byli na procházce. Dojeli jsme autem do Poděbrad, odkud jsme šli směrem k soutoku s říčkou Cidlinou. Páníčkové si dali papání v restauraci Cidlina "na rozkroku". Potom jsme pokračovali ke Slovanskému hradišti v Libicích nad Cidlinou a zase zpět. Cestou jsem trochu zlobila...panička nechtěla, abych si sama prověřovala potkávané lidi a chtěla, abych šla poslušně u nohy....jenže já si prostě ty lidi chci "proklepnout", a když zjistím, že jsou v pořádku, tak to dítě v kočárku (třeba) zase nechám dál spinkatimage... No, ale paničce se to opravdu nelíbilo...něco se mi pokoušela vysvětlit, ale nejsem si jista, zda jsem jí rozuměla image.

image image

 

U památníku:

image image

image image

Zajímavý strom, že? Asi židlička pro ptáky :o)                 S páníčkem pod stříškou...

image image

Zámek v Poděbradech...dvakrát dva :o))

image image

31. 12. 2008 - 1. 1. 2009

Tak jsme se všichni konečně dočkali!!!! Páníčkové Silvestra a Nového Roku a já svých prvních narozenin!!! Dostala jsem nový pelíšek, jupííí a nějaké hračky, ale ty už nemám...páč se nějak rozpadly a to jsem je ani nijak drsně nekousala :-D. Na videjko ze bruslení se můžete podívat ve video sekci.

image image

Prosinec 2008

Tak k těm věncům doma přibyl stromek, na který panička pověsila různé ozdoby a svítící zárovky. Je docela hezký, potom pod něj dali páníčkové nějaké krabice a balíčky. Nakonec se ukázalo, že to jsou dárky. Já tam taky několik měla...jeden byl ten nejhezčí, krásný skvělý obojek s mým jménem!!! Určitě jste ho už viděli ve fotogalerii. Odjeli jsme taky na návštěvu paničky maminky, tam bylo taky spousta dárků a balíčků, pro mě mňamky. Na cestě domů jsme se stavili na procházku v lese v Loučni, páníčkové se tam najedli, fotky jsou také ve fotogalerii.

 

V neděli jsme ráno vstávali velmi brzy a vyrazili s Ankou a jejíma páníčkama na dlouhou procházku. Šli jsme vesměs po polích, využili jsme, že ukrutně mrzlo a hlína se nenabalovala na packy, tak to bylo moc prima. Po této dlouhé štrece jsem byla hodně unavená, asi jako panička a po návratu jsme obě "vytuhly". Ještěže je páníček takový hodný a uvařil oběd nejen pro paničku.

 

 

 

V pondělí jsem ještě odpočívala, páníčkové byli celý den pryč.

 

V úterý jsem šla s paničkou na podobně dlouhou procházku přes pole do jedné vesnice, ale pán, ke kterému jsme měly jít, nebyl doma, tak jsme šly hned zpátky. Hrozně foukalo, ale jinak to bylo moc prima. Panička zase fotila, tak se podívejte, prý jsem její kráska image.

image

 

 

   

 

 

24. - 30. 12. 2008

Tak k těm věncům doma přibyl stromek, na který panička pověsila různé ozdoby a svítící zárovky. Je docela hezký, potom pod něj dali páníčkové nějaké krabice a balíčky. Nakonec se ukázalo, že to jsou dárky. Já tam taky několik měla...jeden byl ten nejhezčí, krásný skvělý obojek s mým jménem!!! Určitě jste ho už viděli ve fotogalerii. Odjeli jsme taky na návštěvu paničky maminky, tam bylo taky spousta dárků a balíčků, pro mě mňamky. Na cestě domů jsme se stavili na procházku v lese v Loučni, páníčkové se tam najedli, fotky jsou také ve fotogalerii.

V neděli jsme ráno vstávali velmi brzy a vyrazili s Ankou a jejíma páníčkama na dlouhou procházku. Šli jsme vesměs po polích, využili jsme, že ukrutně mrzlo a hlína se nenabalovala na packy, tak to bylo moc prima. Po této dlouhé štrece jsem byla hodně unavená, asi jako panička a po návratu jsme obě "vytuhly". Ještěže je páníček takový hodný a uvařil oběd nejen pro paničku.

image

V pondělí jsem ještě odpočívala, páníčkové byli celý den pryč.

V úterý jsem šla s paničkou na podobně dlouhou procházku přes pole do jedné vesnice, ale pán, ke kterému jsme měly jít, nebyl doma, tak jsme šly hned zpátky. Hrozně foukalo, ale jinak to bylo moc prima. Panička zase fotila, tak se podívejte, prý jsem její kráska image.

 

image

 

 

 

4. - 7. 12. 2008

Ke konci týdne mi panička začala připravovat krmení sama. Tím, že je teď hodně doma, má na to dost času se to naučit. Taky udělala takové věnce, které připevnila na dveře a branky. Tak Vám je vyfotila, musela jsem jí u toho asistovat...chjo...ale nakonec, sluší mi to ne?

image image

image

 

 

 

22. - 23. 11. 2008

 

 

Teda povim vám, takový vymrzlý víkend to jsem ještě nezažila...sice byl první, ale asi těžko poslední, ačkoliv by si to panička moc přála. No, ale ze sněhu jsem měla obrovskou radost, to teda image. To můžete posoudit podle videa, že. Sobota byla krom toho počasí velmi úspěšná, zakončili jsme podzimní kurz výcviku takovou jakoby zkouškou, více povídání v sekci Výcvik.

 

 

 

 

18. 11. 2008

Tento víkend byl "výstavní". To jsme již zmínili jinde. Po výstavě jsme jeli k tetce...teda, to je paničky maminka, ale pro mě je to tetka... Zašli jsme na nějaké návštěvy a všichni pořád pojídali nějaké dobroty a mně dali zase ty hnusný granule...tak jsem jim na ně hodila boba...chvíli mě přesvědčovali, ale nakonec mi panička uvařila výbornou rýži se zeleninou. Ale ráno mi zase dali ty granule...no, ale rýže už nebyla....tak jsem šla nalačno ven. Na návštěvě malého yorkšíra, který zrovna snídal jsem se mu hladově vrhla na mňamku, ale byla jsem odehnána...no to jsem nechápala...tak mi panička nasypala ty moje (co jsem nesnědla na snídani), hladově jsem je sbaštila...ale doma mi nějak nejely no. Po návratu domů večer a v úterý ráno jsem je zase odmítla, tak se páníčkové naštvali a odešli do práce a nechali mě "jen" o sušeném oušku...no večer už mi bylo slabo a granulky jsem poctivě všechny zbaštila a to páníčkové měli ohromnou radost!

image image 

Takhle jsme si večer vyšly na vycházku, vestu mám kvůli viditelnosti image.

image image

 

 

 

 

1. 11. 2008

Dnešní program je tedy detailně popsán v sekci Agility, ale zde doplním něco málo, co se dělo krom toho závodu. Jak jsem psala, páníčky velmi inspiroval závod, tak mi postavili takový malý tréninkový parkur. No, zahradu nemáme tak velikou, aby tam mohly být všechny překážky, ale aspoň se na tom naučíme dobře "vybírat" zatáčky a změny směrů. Po cvičáku, na který jsme jely s Anuškou a jejíma páníčkama, jsme pozvaly Anku, aby si to taky vyzkoušela a oběma nám to krásně šlo. Ještě nám slíbili, že nám půjčí ten tunel, co sebrali u sousedního domu a zachránili ho od vyhození. Jak Anka odešla, padla jsem opět "za vlast" a těšila se na další krásný denimage.

 

 

 

28. 10. 2008

Dnes na státní svátek jsme se vydali jakože na houby...no, počasí naznačovalo, že by mohly růst...při budíčku v 7:15 jsme ale zjistili, že hnusně prší...no co, v lese to nebývá tak hrozné. Druhá polovina výpravy a zároveň taxikáři, dorazili v osm dle plánu. Naskočila jsem do kufru k Anušce a vyjeli jsme.

Hub jsme ve finále našli jen pár kousků hříbků, jednu babku a několik václavek. Po pár minutách procházky Ančina panička polevila a Anku pustila. Původně jsme spolu běhaly, jenže to Anku přestalo asi bavit po chvilce, přecijen stopa nějakého zajucha nebo srnečky byla prostě zajímavější...však já jsem smečku v pohodě ohlídala...no, zaběhla se. Páníčkové z toho nebyli nadšeni...proto zkoušeli volat, ale nic...můj páníček zkusil štěkat, ale to také nezabralo, načež mi panička řekla, že, kdybych zaštěkala já, určitě to zabere líp. No a taky že jóó! Po chviličce Anka přiběhla, tak byla veliká radost...ale ne její, jelikož opět byla připnuta k vodítku. Však jsem jí taky několikrát "řekla", že, kdyby nezdrhla, mohly jsme spolu opět běhat, nemusela mít tu hroznou ohlávku. Ale ona ne...image.

No, cestou zpět jsme se ještě zajeli podívat na kaskády na říčce Výrovka. Tam jsem už jednou s páníčkama byla v létě, ale protože je to krásné místo, zajeli jsme tam znovu.

Po návratu domů jsem se musela osprchovat image, ale hned nato jsem dostala "snídani" a padla jsem za vlast....

Ale bylo to prímaimage.

image image

 

 

2008

Po hlavní dovolené se páníčkové rozhodli podniknout ještě jednu takovou menší dovolenou, tentokrát na krásné Šumavě

image image image image

k nim nepatřím :-D                                 dvouletý jezevčík majitelů penzionku

image image

kopec k Černému jezeru

 image image image 

malý trénink obrany..hih

image

nakonec malé pózování fotografovi...

 


V červenci jsme jeli na mou první dovolenou s páníčkamaimage

Strávili jsme necelý týden ve Švýcarsku pod stanem a potom jsme byli týden v severní Itálii, kde jsme bydleli v apartmánu.

Ale povím Vám to hezky od začátku ;-)

 

Ve čtvrtek byl výlet na jednu stranu skalisek, které jsme s obdivem sledovali z kempu. Vyjeli jsme do městečka Axalp zhruba do 1500 mnm. Odsud vélmi náročnou trasou strmě do kopce, poté se zastávkou u domu, kde měli prodávat kravský sýr. Nicméně paní akorát prodala poslední kus, tak si páníčkové dali nabídnutou sklenku mléka. Od tohoto domu jsme měli pokračovat po stezce, která byla asi nepřesně značená a my jsme tak trochu zabloudili….ale nevadilo nám to, lehli jsme na chvíli na louku a kochali se krásným slunečným dnem a výhledem. Pokračovali jsme intuitivně po louce a narazili na stanici lanovky, odkud již bylo vidět na náš cíl…nebo další záchytný bod…hospodu Jzastavili jsme tedy, páníčkové si dali pivečko, já jsem si chtěla hrát se dvěma hafaníma klukama, ale oni se po čase asi kvůli mně strašně pokousali, tak mi panička zakázala se s nimi kamarádit. Pak jsme pokračovali dále po nové trase k jezírku Hinterburgseeli. Odsud vedla k autu stezka lesem, kde řezbáři ukazovali své umění na pařezech. Je zde možno potkat sošky zvířátek, lidí a podobně. Cestou dolů zpět do kempu jsme se ještě zastavili na kukačku na vodopády v Giessbachu..tzv. Giessbachfälle…vodopády jsou tu skoro na každé skále, ale každý z nich je jiný a působí velmi zajímavým způsobem, já osobně jsem měla obrovský respekt…tolik vody, hučelo to pořádně…prostě nádhera! Páníčkové furt fotili, všechny fotky (nejen mě) můžete shlédnout zde http://fotoalba.cz/alba/Maja_Sabi/1576893  

Pátek jsme chtěli dát již trochu odpočinkovější trasu, což se nám snad aj povedlo J vyrazili jsme do městečka kousek od Brienzu…Willigen, odkud vedla stařičká lanovka nahoru podél vodopádů Reichenbachfall. K těmto vodopádům se váže záhada posledního souboje Scherlocka Holmese. Tyto vodopády působily velmi dominantním dojmem, hučely extrémně hlasitě. Opět následovala túrka po kopečcích, potkávali jsme opět kravičky, bejčky a telátka, cinkající již z dálky. Stezka nás dovedla do místa, kde řeka Aare přechází ze soutěsky do koryta řeky. Toto bylo zpoplatněné místo, kam jsme se raději neodvážili, díky různým úzkým průchodům a asi i nebezpečným uličkám a mostíkům, tak jsme se podívali na prospekty a pokračovali zpět k autíčku a jeli „dom“.Malá ochutnávka...Vyrazili jsme v pondělí v noci přes Německo, cesta byla dlouhá leč pohodová, skoro celou jsem ji prospala. Ráno pršelo, tak jsme plánovanou zastávku v městečku Appenzell velmi zkrátili, v podstatě na procházku okolo říčky a povinnou fotku u cedule města J. Brzy jsme dorazili do malebného městečka Brienz, kde jsme se také zakotvili. Vybrali jsme si plácek na konci kempu, hned za lankem byla obrovská louka, kde jsem měla mnoho možností na vykonání potřeb a veškerých her a cvičení. Tam se mi móóóc líbilo!Odtud jsme tedy každý den vyráželi pokaždé jiným směrem za krásami Švajcu. Středa byla ve znamení lanovek. Odjeli jsme do městečka Lauterbrunnen, kde jsou největší vodopády Švýcarska, cca 750 m nad zemí. Odsud jsme pokračovali směr Stechelberg, kde jsme vzali první dvě lanovky na horu Mürren, která má něco okolo 1600 mnm. Již dole byl úžasný výhled na krásnou „mladou pani“, neboli Jungfrau J. Odtud jsme se povýšili ještě o nějaký 300 metrů výš…na Allmendhubel, odkud jsme již šli po svých lehkou trasou na Grütschalp. Cesta byla krásná s výhledem na okolní masivy, některé pokryté sněhem. Přes pastviny s cinkajícími kravičkami. Jednou jsme dokonce potkali býka na stezce, tak jsme se mu široce vyhnuli…kdoví, co se mu honí hlavičkou že ;-). Nakonec jsme díky prázdným žaludkům vybrali namísto další hodinové túry rychlou přepravu poslední lanovkou dolů do městečka, kde bylo stanoviště autka. Krásně jsem se proběhla a vylítala.

image image image image imageimage image image image image

V sobotu ráno jsme sbalili stan a vydali se na přejezd průsmyku Alp do Itálie. Cesta přes tzv. Sustenpass byla naprosto uchvacující, celou cestu měli páníčkové stažená okénka a spadlé čelisti Jsilnice se klikatila podél skal, projížděla tunýlkami, přes které tekly další a další vodopády až do výšky asi 2300 mnm. V těchto místech byl ve výhledu náádherný ledovec, který velmi pomalu tál do jezírka. Stejně zajímavá cesta byla z tohoto průsmyku dolů, kdy klikatá cesta působila na můj žaludek trochu lechtivě :-D. Po překonání těchto skalisek jsme dorazili do místa, kde před 17 km dlouhým tunelem byla kolona aut zhruba stejně dlouhá L. To už jsme začali mít obavy, zda stihneme dojet do Itálie v daném čase, aby nás stihli ubytovat v pronajatém apartmánu. No, jistěže jsme to nestihli a taliáni se nezapřeli a vybodli se na nás, ačkoliv jsme dorazili pouhou hodinu po termínu…nikoho to nezajímá, ani nechtěli žádným způsobem vyjít vstříc, že bychom si pro klíče dojeli a papírování udělali následující den. No škoda, ale náladu nám to nezkazilo, vše potřebné pro další noc v kempu jsme měli stejně s sebou, tak jsme rozložili opět stan, tentokrát na písku hned vedle pláže. Výhoda to určitě nebyla, noc byla nesmírně horká a já jsem prostě odmítala spát ve stanu, tak jsem skoro celou noc probděla před stanem a hlídala páníčky…ráno hned jak otevřeli agenturu, jeli jsme si pro klíče, doplatili zbytek za ubytování a hurá k moři.

 image image image image image image image

U vody se mi móc líbilo, okamžitě jsem plavala, panička říká jak vydra…jenže mořská voda není stejná jako ta v našich vodách…tak protože ji lokám jak divá, měla jsem jisté potíže. No panička mi musela nasadit na jeden den dietu, poté se brzy vše spravilo, ale dostala jsem na tlamičku pásky s přeskou, abych se prý věnovala plavání a ne lokání nepatřičných tekutin. Ale i přes toto jsem si plavání a pobyt u moře velmi užila, stejně jako páníčkové. K vodě se mno chodili brzy ráno a pozdější odpoledne až večer. Na pláži, kterou jsme navštěvovali, jsme my hafíci mohli chodit, jelikož to je veřejné místo, nikoliv placená pláž (jako je třeba v centru městečka Caorle). Nicméně se našla jedna ženština, která měla převeliký problém snést psa na pláži. Později jsme nabyli dojmu, že hlavně mně…netuším proč. Ale tropila tam nesmírné scény, že tam má děti a podobně. No, paní si přivolala plavčíka na moři, ten jí sdělil, že jsme v právu a tam být můžu, následně odjel, vidouce, že touto informací paní neutišil, hih. Tak jsme paní nechali na pokoji, což se nedalo říct o ní…druhý den už opět pelášila přes celou pláž, aby na nás křičela a dělala scény. Ostatní lidé jen koukali a někteří možná trochu pochybovali, ale logicky viděli, že nemám na starosti nic jiného než svou smečku a čubičkování ve vodě J. Ale druhá půlka týdne už byla v pohodě, již jsme byli připraveni, jak se na paní budeme usmívat americkým úsměvem…ale už jsme ji neviděli, naštěstí. V sobotu dopoledne jsme opět vše nacpali do bobíka a jeli odevzdat klíče a ještě nakoupit taliánské dobroty a hurá domů…cesta byla ale příšerná, veliká zácpa před dálnicí a na ní samotné ještě asi kus, celkově asi 100 km…pařák, no prostě nic moc. Ale zvládli jsme to, ještě jsme se vyhnuli další zácpě před těmi dvěmi hlavními tunely, kde v rádiu hlásili kolonu několika kilometrů, asi 13-15 km a 2-2,5 hodiny zdržení. Tak jsme tuto dobu strávili opravdu jízdou trošku oklikou, ale jeli jsme a to je podstatné. Domů jsme dorazili před půlnocí. Počkali jsme, až se náš „opilý manžel“ neboli kocour Samík (jak jej nazvala paničky mamka, když ho hlídala) vrátí z toulek a šli všichni spokojeně spinkat a spinkali až do druhého dne asi do půl desáté…J

Na dovolené jsme měla velikou funkci hlídačky a taky jsem se začala zajímat o pejsky…po návratu z této dovolené jsem totiž začala hárat.

Hárání se mi ale velmi protáhlo, asi díky klimatické změně, ale teď jsem už v pořádku.


V červnu jsme navštívili Trosky

image imageimage image image image

V červnu jsme byli i v Kyjovském údolí

image image 

                        

  Takhle cestuji dopravními prostředky, už mám ale jiný náhubek...

 


V květnu jsme se vydali na víkendový pobyt do Nového Města nad Metují, kde má panička kamarádku. Bydleli jsme v chatce v kempu a v sobotu vyrazili na výlet do Adršpachu a skalního městečka v Adršpašsko-Teplických skalách. Bylo tam moc hezky, krásně jsem se vyběhala a byla velmi unavená

imagehorolezkyně... image

  

  

 

 

 

image

 

image

 

 

 

 

 

 

 

  večer jsme zašli na pifko...     ale unavená jsem z toho všeho byla...jéje

 

V neděli jsme navštívili babiččino údolí a Safari ve Dvoře Králové

image image  

dvě Viktorky u splavu :-D

 

V Safari:

image kuk z autobusu v Safari 

image image image pojď si hrát...

 


Jako jeden z mých prvních velkých výletů byl do pražské ZOO, tam se mi mooooc líbilo, toooolik zvířátek image

image dávali jsme si závody...

image image 

image jůůů, to jsou zvláštní prasátka ;-)

image image

 

 

 

 kůzle, pocééééém :-), volíznu tě :o))

 

TOPlist
obrázek Nechte si vytisknout fotku Vašeho psa/kočky nebo jiného mazlíka na tričko, mikinu nebo hrneček...